Díky včasné pomoci policistů muž přežil a žije plnohodnotný život

„Největší odměna je pro nás pocit, který to v nás zanechalo, že jsme zachránili život mladému muži a ten teď žije plnohodnotný život, bez jakéhokoliv omezení.“

Policisté z cizinecké policie zachránili muži život, který je pak dojal svou návštěvou.
Na jaře, konkrétně 6. dubna, pár minut po čtrnácté hodině, zaslechla hlídka cizinecké policie relaci ve vysílačce o dělníkovi, který byl zasažen elektrickým proudem v jednom domu na Tachovském náměstí na pražském Žižkově. Prvotní informace byly takové, že muž je v bezvědomí a nejeví známky života.

Policisté ihned na místo vyjeli a během dvou minut byli u vstupních dveří, které ale byly uzavřené. Proto je museli policisté vykopnout. S čím ale nepočítali, to byla zamčená mříž hned za těmito dveřmi. Policisté bouchali teleskopickými obušky na mříž, křičeli, aby jim někdo odemkl. Naštěstí přiběhl jeden z dělníků a mříž otevřel. Ti se v rychlosti vydali za zasaženým mužem, který byl v bezvědomí, měl fialové rty a zástavu srdce. Ihned započali resuscitaci za pomoci defibrilátoru a připojili jej na plicní ventilaci tzv. ambuvakem. Za chvíli se k nim na pomoc přidali kolegové z místního oddělení Žižkov a záchranáři s lékařkou. Mladého dělníka resuscitovali dlouhých 14 minut, než se u něj podařilo obnovit základní životní funkce. Poté byl muž za pomoci transportní vany, kterou poskytli hasiči, odnesen do sanitky a záchranáři jej v kritickém stavu převezli do pražské nemocnice.

Zasahující lékařka konstatovala, že policisté odvedli naprosto profesionální výkon, avšak prognóza mladíka nebyla úplně příznivá a jeho osud byl nejistý, a to především z toho důvodu, že mladík měl velice dlouhou srdeční zástavu.

Velké překvapení pak nastalo pro policisty, když obdrželi po několika týdnech od jejich pomoci fotografii muže, kterého resuscitovali. Mladík se na ní usmíval a ukazoval palec nahoru. Policisté se radostí usmívali, protože když si vzpomněli, jak mu lékaři dávali minimální šance na běžný život, tak o to víc se radovali. Pořádná euforie pak přišla tehdy, když se za nimi mladý muž vydal a přijel jim osobně poděkovat. Jeden z policistů mu řekl, že to byl asi ten nejlepší pocit v životě, který s kolegou zažili. Zachráněný mladík každému z nich přivezl na památku a jako poděkování krásné skleněné srdce, které vyrobil jeho tatínek coby sklář. Toto policisty dojalo na maximum.

K celému případu o záchraně životů pak policisté ještě řekli, že velmi záleží na kvalitním výcviku, jeho četnosti a přístupu každého policisty k němu, protože to, jak na místě fungovali, byl jen výsledek pravidelného trénování.

Policisté byli za tento excelentní zákrok finančně odměněni, nicméně jednohlasně dodávají, „Největší odměna je pro nás pocit, který to v nás zanechalo, že jsme zachránili život mladému muži a ten teď žije plnohodnotný život, bez jakéhokoliv omezení, a to skleněné srdce, co jsme dostali, nám všem bude připomínat, že nikdy není pozdě, začít s pomocí, že se nic nemá vzdávat a že zázraky se dějí“.